U Šťastného kocoura   www.stastnykocour.cz  Zn: Žijeme jen devětkrát! 

Kočičí zdraví » O příčinách nemocí
Příčiny nemocí a teorie choroboplodných zárodků

Tuto pasáž jsem si dovolila vypůjčit z knihy MMS - Nemoci léčit jednoduše (Leo Koch/Jim Humble/W.Storch). Vydalo nakladatelství Jim Humble

"Teorii choroboplodných zárodků - čili mikrobiální příčiny onemocnění - zpopularizoval vynálezce pasterizace Louis Pasteur (1822 - 1895). Tato teorie říká, že určité dané externí bakterie (nebo mikrobi) napadají tělo a působí různé samostatně definovatelné choroby. Abychom se mohli uzdravit, musíme prostě identifikovat a vyhubit původce onemocnění. Použitelnými nástroji jsou léky, chirurgické zákroky, ozařování a chemoterapie. Prevence zahrnuje použití vakcín a také léků, které - přinejmenším teoreticky - zahánějí bakterie do úzkých.

Krátce předtím, než Pasteur začal s propagací teorie "monomorfních" bakterií, přišel jeho současník Claude Bernard (1813 - 1878) s novým pojetím postulujícím, že schopnost těla vyléčit se vlastními silami závisí na podmínkách jeho vnitřního prostředí. Jinými slovy - k onemocnění dojde jen tehdy, když se terén, tedy vnitřní tělesné prostředí, stane příznivým k onemocnění.

Extrémně brilantním současníkem Claude Bernarda byl Antoine Béchamp (1816 - 1908), držitel doktorátů ve fyzice, chemii a biologii. Nadto byl i lékař a univerzitní profesor. Béchamp stavěl na Bernardově myšlence, kterou rozvinul do vlastní teorie o zdraví a nemoci kolem pojmu "pleomorfizmus" (pleo = mnoho, morfia = forem).

Béchamp v rámci výzkumu vedeného s pedantskou pečlivostí objevil drobounké pleomorfní či "mnohotvárné" mikroorganizmy, které nazval "microzyma". Tyto organizmy jsou přítomné ve všech věcech, ať už živých nebo odumřelých: přetrvají i hostitelovu smrt. Mnohé odolávají i vysokým teplotám. Tento objev byl v přímém protikladu k pozdější Pasteurem protlačované  dezinformaci o "monomorfním" čili jedinečném a ustáleném, fixním stavu mikrobů (baktérií).

Mickrozyma na sebe v průběhu života hostitele mohou vzít řadu forem, včetně specifických bakterií, které závisejí (jak tvrdil už Bernard) v první řadě na chemických vlastnostech okolního prostředí - tedy biologického terénu nebo prostě stavu hostitele. Jinými slovy: neexistuje jakási jediná vyhraněná příčina onemocnění. Chorobný stav je spíš důsledkem změn terénu hostitele, podle nějž se mění formy, funkce a toxicita microzym. "Škodlivé" bakterie, viry a plísně jsou pouze formami microzym. Když podmínky nebo terén vyprovokují onemocnění, vylučují tato "špatná" microzyma toxické vedlejší produkty, které pak dále přispívají k oslabení terénu.

Béchamp ve své poslední knize The Third Element of the Blood napsal: "Ať už je původ microzym kdekoli, jsou to kvasinky, jsou organizované, živé, umějí se znásobit, působit onemocnění a onemocnění sdílet … všechna microzyma jsou kvasinky stejného řádu. Dá se tedy říct, že jde o organizmy schopné produkovat etanol a také octovou, mléčnou a máselnou kyselinu … ve stavu zdraví jsou microzyma s organizmem v harmonii a náš život je, v plném slova smyslu, normální kvašení. Ve stavu onemocnění, kdy microzyma nejednají v harmonii, se fermentace naruší: microzyma vlivem jakési změny prostředí buď změnila funkci, anebo se dostala do abnormálního stavu … "

Béchamp svým výzkumem prokázal, že podstatou života je "fermentační" proces vstřebávání živin, přizpůsobení, katabolismus a vyměšování. Narušení kterékoli z těchto funkcí má za následek nedostatek energie, těžké onemocnění - která Pasteur připisoval bakteriím útočícím na hostitele zvenčí - microzyma získají svou zhoubnou formu ve skutečnosti až poté, kdy v těle došlo k narušení normálních metabolických procesů či "fermentace". Jakoby dosud úslužní pracovití duchové usoudili, že tělo umírá a přišel čas zahájit jeho destrukci … s níž začnou se stejnou pílí, s jakou předtím udržovali tělo při životě.

V souladu s Bernardem, Béchampem a jejich následovníky je onemocnění porucha nebo "přepnutí" biologických funkcí, změn, k nimž dojde poté, když vypadnou z rovnováhy procesy metabolického řetězce. Bakterie tak představují pouhý symptom, který pak dále podněcuje výskyt většiny příznaků a vrcholí těžkým onemocněním. Oslabené tělo se pak přirozeně stává zranitelnějším vůči externím "zhoubným microzymům" - nebo pleomorfním bakteriím, chcete-li.

Naše tělo je tedy v konečném důsledku miniaturní ekosystém nebo biologický terén, v němž hrají klíčové role výživa, hladina toxicity a pH (acidobazická rovnováha).

Z tohoto a dalších důvodů Béchamp usilovně odrazoval od používání vakcín, s tím, že "injekce živých organizmů do krve může vyprovokovat ty nejvážnější poruchy". S tím tehdy souhlasilo nesčíslné množství výzkumníků. Nicméně Pasteur a jeho stejně smýšlející současník Robert Koch - oba nestydatí propagátoři sama sebe - vzhledem k vidině zisků snadno vyhráli propagandistickou válku favorizující všeobecně rozšíření vakcín - na nichž pak všichni zúčastnění vydělali obrovské majetky. Jak říká badatel E. Douglas Hume: "Kdyby tenkrát nedošlo k hromadnému přijetí vakcín, zašla by teorie choroboplodných zárodků někde v koutku na úbytě."

Desetiletí po Pasteurově úmrtí se výzkumníci pokoušeli uvést ve známost skutečnost, že Pasteur si předtím, než přišel s teorií "choroboplodných zárodků", velkoryse "vypůjčil", plagoval a nesprávně interpretoval části jiných, zejména Béchampových prací. Jejich snahy, bohužel, měly pramalý vliv na lékařskou praxi nebo způsob chápání příčin onemocnění. Ale jak uvedli ve své knize Empty Harvest Dr. Bernard Jensen a Mark Anderson: "Dosud se všeobecně věří, že hlavní příčinou onemocnění jsou choroboplodné zárodky, protože kolem této teorie vznikla kolosální podpůrná infrastruktura komerčních zájmů, které na ní vybudovaly multimiliardové průmyslové odvětví. K vědeckému zadostiučinění mnohých ovšem byla tato primární příčina onemocnění v oblasti zdravotnictví dávno vyvrácena. Přesněji řečeno, dnes už se ví, že bakterie jsou pouhým důsledkem, ne vlastní příčinou onemocnění."

Je velice zajímavé, že žádná část teorie microzym a jejich funkcí nebyla až do dnešního dne vyvrácena - tedy prokázána jako nesprávná opozičním výzkumem. Naopak. Výsledky desítek let výzkumů, s nimiž dokonce započal Pasteur, posloužily jen její podpoře. "Teorie choroboplodných zárodků" naproti tomu zůstává dodnes nejen nepodložená, ale ve svém osobním deníku se jí zřekl sám Pasteur. Proslulá věta odhalená až mnoho desetiletí po jeho smrti zní: "Antoine měl pravdu. To, co způsobuje onemocnění, nejsou choroboplodné zárodky, ale terén, v němž se tyto zárodky nacházejí." "


NÁZORY A DOTAZY NÁVŠTĚVNÍKŮ